Potřebujem kamarádku!!!!

            Už jsem se svěřila, jak jsem ke kočce přišla, ale to není všechno. Určitě znáte pořekadlo o podaném prstu… Je pravdivé! Sotva si Viki u nás jakž takž zvykla, tak to začalo:  Nemůžu přece působit psychické trauma naší Viki … Potřebuje nutně pružnou chlupatou kamarádku, kterou ani jeden z nás zcela nahradit nedokáže, i když se snažíme… Nakonec jsem ty „pádné“ důvody uznala a pustila se do nového internetového hledání. Vzepřela jsem se pouze v tom, že tentokrát to bude můj vysněný modrooký ragdoll, vlastně holka ragdollka, protože s klukem by zaručeně byly potíže…

            Díky moderní výpočetní technice jsem prohlédla stovky fotografií koťátek různého staří i zbarvení, až jsem narazila na krásné tvorečky, narozené 9. července 2009 v Rudné, tedy kousek od našeho stodůleckého bydliště. A bylo to. Protože od rozhodnutí k činu nemáme s manželem daleko, odpoledne už jsme oba v Rudné řešili dilema, který z osmi rozkošných mrňousků bude dalším členem naší rodiny. Takticky jsem nechala výběr na Kájovi – bylo to pro něj opravdu těžké. Protože naše Viki jako opravdová dáma je poněkud odtažitější, pokoušel se najít kotě, které bude opravdový mazel. Po osmém kole potěžkávání a tulení se k mláďátkům nakonec vybral, a vůbec ne špatně. Tak jsme si za úlevného pohledu kočičí mámy, že bude mít o jeden hladový krk míň, naši „papírovou“ Ashlye přivezli domů.

            Viki ale neprojevovala takové nadšení, jak jsem byla původně přesvědčována, naopak to vypadalo, že o příslušnici svého rodu vůbec nejeví zájem. Vadilo jí, že používá do té doby výsostné území naší lady se vším všudy. Ale Ashlye, ač vzrůstem zatím poloviční, se nedala zastrašit a už druhý den slavila úspěchy. Přestalo se u nás syčet, začalo se řádit, hrát a mazlit. Bylo vidět, že z nich budou opravdové kamarádky.

            Jsou silná dvojka, mlsné, ale drží basu – co nechce jedna, druhá ani nezkusí, vykulí na nás vyčítavé oči a hrdě odkráčejí středem. Stávkovat vydrží déle než naši dopravci, a i když mají vždycky plnou misku granulek, nakonec kapitulujeme a dostanou to, co spolehlivě zdlábnou. Přece u nás, dvou statných jedinců, nebudou ubohé bezbranné kočičky hladovět!!!

            Kapitulovala jsem s první kočkou, přivezla i druhou, jsem měkká, ale na druhou stranu musím říci, že nelituji. Poctivě vyhrabávám kočičí odpad, desinfikuji záchůdky, luxuji chlupy a z kuchyňské linky trpělivě smývám otisky kočičích tlapek, zatímco Kája fotí a tvoří kočičí web, inu dělba práce jak má být! Odměnou nám je pohodové soužití a neuvěřitelné divadlo, které „holky“ předvádějí. Kam se na ně hrabou televizní seriály!

Jitka Oktábcová

P. S.  Syn má v práci kamarádku, ta má kocourka ragdolla… a kdybych chtěla, tak by prý všechna případná koťátka udala. Ale to už snad ne…!